Menu
Městys Prosiměřice
MěstysProsiměřice

Památky

Kostel sv. Jiljí Kostel v Prosiměřicích

Kostel sv. JiljíJe to nejvýznamnější a společně s farou také nejstarší památka v obci. Počátky kostela zasvěceného sv. Jiljí jsou zahaleny tajemstvím - neznáme ani přesné datum vzniku ani stavitele. Víme jen, že první a nejstarší zmínka o kostele pochází z 19. září 1226 ze zakládající listiny města Znojma českým králem Přemyslem Otakarem I. Ovšem je jasné, že církevní stavba je nepochybně mnohem starší s románskými základy. K přesnějšímu určení by byl nutný podrobný archeologický průzkum.

Kostel zřejmě založený v románské období byl někdy ve druhé polovině 13. století přebudován do ranně gotické podoby. V první polovině 14. století započal Loucký klášter zásadní přestavby kostela, zvětšení a zaklenutí presbytáře, přistavění opěrných pilířů pro budoucí zaklenutí lodí atd... Další drobnější úpravy nastaly v 15. století, především malby v interiéru, portálek v severní straně lodi. V roce 1543 bylo provedeno oválné zaklenutí stropu v menší, jižní lodi.

Přibližně dnešní podobu dostal kostel v období další přestavby v osmdesátých létech 16. století. Vypovídá o tom vápencová deska s nápisem z roku 1583, zasazená na západní straně kostelní věže, která dokládá budovatelskou zásluhu proslulého louckého opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu.

Došlo ke změně plochého stropu v hlavní lodi na klenutý, zvýšení stěn, nový vchodový štít s křížem, další zvýšení věže o zvonicový prostor s velkými okny a hlavní věží. Gotická okna byla změněna na oblouková, bylo přistavěno schodiště a vybudovaný východní vchod do kaple, který je dnes zazděný.

V roce 1620 byl kostel, v počátcích třicetileté války vypleněný a vypálený. Roku 1657 byl opět vysvěcen, opraven a vybavený třemi oltáři a křtitelnicí. V létech 1777 - 1780 bylo farnosti papežem uděleno právo prodeje odpustků, což bylo obvyklé k získání finančních prostředků na rekonstrukci.

V následujících desetiletích byly prováděny většinou až na menší výjimky jen drobnější úpravy. O dnešní vzhled kostela se zasloužil první čestný občan Prosiměřic a tehdejší správce statku v Bohunicích Leopold Burger.. V roce 1894 podal návrh na postavení čtyř rohových věžiček. Kostelní věž tak získala hezčí, neopakovatelnou podobu a nové věžičky symbolizují čtyři sousední farní obce Bantice, Bohunice, práče a Vítonice. V roce 1907 bylo opět provedeno několik oprav a úprav. V poválečných létech byly obnoveny vitráže v oknech a další úpravy. V roce 1974 byly restaurované malby, provedena elektroinstalace a umístění pozdně gotické Piety v kněžišti. Odstraněním pseudobarokního oltáře byl odkrytý mramorový pozdně barokní oltář. Gotická socha Piety z 15. století byla restaurována a do kostela rovněž dovezena gotická pokladnice z Mušova.

V kapli s křtitelnicí je fresková výzdoba vytvořená vynikajícím malířem Dolního Rakouska a jižní Moravy, Josefem Winterhalderem mladším. V roce 1975 byly nalezeny dosud neznámé prvky ve zdivu, zejména polychromovaná žebra a gotické okno s kružbou ve věžní kapli, nástěnné malby v presbytáři a původní sedlový portál dveří z jižní lodě ke schodišti. Nálezy byly označeny pracovníky brněnského Památkového ústavu jako za zcela výjimečné.

Při opravě kostela v roce 1977 bylo pod věží za bývalým oltářem objeveno gotické okno, pod omítkou za sanktuariem se našly malby ze 14. - 15. století. Poslední generální oprava byla v roce 1995, při níž se ze skříňky uložené v makovici věže, našly velice cenné listiny právě z období "bílých míst" historie Prosiměřic.

Farní budova

Farní budovaPrvní zmínka o faře pochází stejně jako u kostela sv. Jiljí z 19. září 1226. Ve dnešní podobě farní budova pochází z počátku 18. století, kdy v roce 1814 byla zrekonstruovaná. 27. srpna 1821 ale hospodářská stavení přiléhající k faře vyhořela a poslední doložené opravy se datují z roku 1861. Historie spojená s farou i přehled farářů a mnoho další zajímavostí je součástí dochovaných dokumentů z makovice kostela objevených v roce 1996 a popsaných v publikaci Tajemství prosiměřické makovice.

Pranýř

PranýřMěstečko Prosiměřice mělo vlastní trestní právo. Jako pozůstatek po této výsadě stojí u křižovatky v centru obce na vyvýšeném místě kamenný pranýř s vytesaným letopočtem 1 794. Pranýř stál v těsné blízkosti prastaré radnice, jejíž kamenná terasovitá zeď i základy jsou doposud zřetelně viditelné a která byla bohužel počátkem devadesátých let zbourána. Pranýř byl v devadesátých létech zrestaurován.

Zvonička - kaple

Zvonička - kapleJedeme li směrem do Kyjovic, po levé straně silnice v části bývalých Bohunic (administrativně byly s Prosiměřicemi spojeny v roce 1946), stojí stavba pocházející z 19. století. Věž byla původně samostatnou stavbou kapličky se vchodem obráceným k silnici. V roce 1923 byla zvonice zrenovovaná a zvednutá o 1 m, byla na ni nasazena špice pokrytá taškami. Na věžovité stavbě je zřetelně vidět dodatečná stavební úprava i nadstavba vlastní zvonice. Ve stejném roce byla na kapličku instalovaná pamětní deska (vyrobila ji firma Loos z Brna) válečným obětem z Bohunic. Deska byla zřejmě v polovině 20 století sejmuta a nebylo známo, kde je. V roce 2009 byla znovu nalezena a ke 100 výročí od konce první světové války opět instalována na původní místo. Železné mřížoví dveří zhotovil zámečnický mistr Josef Piron z Prosiměřic. Později byla ještě ke kapličce - zvoničce přistavěna přístavba, jež vytvořila jednotný architektonický celek. Tato posledně dostavěná část nikdy nesloužila náboženským účelům a v současné době je zde zřízena místní knihovna.

Hřbitov

HřbitovPůvodní prastarý hřbitov, který se rozkládal kolem kostela byl v roce 1705 přeložen nedaleko na nové místo, po levé straně silnice do Práčí. V létech 1866 - 1867 se hřbitov rozšiřoval a byl obehnán novou zdí. V roce 1889 byla na výslovný příkaz c. k. sanitárního úřadu zřízena márnice. Kříž uprostřed hřbitova pochází z roku 1802.

Ze zajímavých osobností je na hřbitově například pohřben hrabě Evžen von Auersperg Thurn am Hardt, narozený v Judenburgu ve Štýrsku 13.8.1825. Zemřel v Bohunicích 1.2.1891. V roce 1898 zde byl pochován spisovatel páter Václav Kosmák, ovšem v roce 1899 byly jeho ostatky převezeny na ústřední hřbitov v Brně.

Nejvýznamnější úpravy byly provedeny v roce 1995, byla opravena a dostavěna hřbitovní zeď, nově postavena márnice a provedena úprava čelní strany. V zadní části hřbitova bylo vybudované důstojné kolumbárium, další se v současné době (2005) buduje. V roce 2004 byl odhalen pomník německým rodákům rodinou Schillerwein žijící v Rakousku, potomků například Johanna Schillerweina, který byl v létech 1849 - 61 starostou v Prosiměřicích a dalších, jež aktivně a tradičně stáli v čele obce po dlouhá léta i v následujících generací.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Jana NepomuckéhoV severní části obce při výjezdu směrem do Vítonic, stojí na kamenném hranolovém soklu pod kaštany, socha sv. Jana Nepomuckého. V oděvu kanovníka shlíží ke kříži, který oběma rukama drží před sebou. Je to dílo neznámého umělce, zhotovené z mušlového vápence pravděpodobně v 19. století.

Socha byla působením povětrnostních podmínek značně poškozena. Proto byla nákladem 12 000,- Kč zrestaurována včetně doplnění chybějících částí a nakonzervována. Restaurátorské práce skončily v roce 1993.

Socha sv. Vavřince

Je zazděna v zahradní zdi domu č. 39. můžeme ji shlédnout po levé straně u silnice, pojedeme li směrem do Kyjovic. Rovněž pochází pravděpodobně z 19. stoleté a je to dílo neznámého autora. Zajímavostí je, že se tato socha od nepaměti koloruje barevnými nátěry

Kaplička ke Kyjovicím

Kaplička ke KyjovicímJedeme li do Kyjovic, pak po pravé straně za mostkem stojí pečlivě udržovaná, opravená polokruhová kaplička z 19. století. Podobně jako u zvoničky i zde železné kování ve dvacátých létech minulého století zhotovil zámečník Josef Piron z Prosiměřic.

Ostatní drobné zajímavosti

Jedeme li do Kyjovic, pak po pravé straně silnice u odbočky do chovatelského areálu, stojí mramorový kříž. V roce 1921 byl rodinou Leopolda Zwieba postavený mramorový kříž pro svého syna Gottfrieda Zwieba, který padl v I.světové válce.

Podobných drobných staveb - křížů, je v blízkém okolí Prosiměřic celá řada. Bohužel, některé z nich se staly terčem vandalů - tak zvaných sběratelů starožitností. Další popisy nebudeme raději uveřejňovat. Přežily dlouhá desetiletí bez úhony a v posledních málo létech jsou poničené. Je to velká škoda, protože tyto drobné památky jsou součástí krajiny, odrážejí historii obce, osudy jeho občanů a jsou součástí našich "kořenů" spojujících dnešek s minulostí.

Lechovický kostel - barokní perla jižní Moravy leží necelých 6 km od Prosiměřic

Lechovický kostel - barokní perla jižní Moravy leží necelých 6 km od ProsiměřicKaždý kdo cestuje ze Znojma do Brna či Moravského Krumlova již z dálky spatří na vyvýšeném pahorku v zeleni akátových lesů, bělostné průčelí s červenými věžemi barokního kostela. Při dobré viditelnosti se navíc v pozadí po pravé straně rýsuje silueta Mikulova pod prosluněnou Pálavou. A jede li v noci, osvětlený kostel září jako bílá perla široko daleko do kraje. Touto architektonickou perlou je kostel Navštívení Panny Marie v Lechovicích.

Obec Lechovice leží na bývalé císařské silnici nyní velmi frekventované spojnici ze Znojma do Brna asi 12 km od Znojma. První písemná zpráva o Lechovicích pochází z roku 1255. Dnešní kostel, stojící nad příkrým nyní akátovým lesem zarostlým svahem na kopci nedaleko zámku, je známým poutním místem. Od počátku historie premonstrátského klášterního kostela v Louce u Znojma byla uctívána socha Panny Marie s Ježíškem. Při opravách tohoto kostela v letech 1684 -- 1688 byly zřízeny nové oltáře a staré věci byly rozdány do okolních klášterních far. Je to pozdně gotická Madona v životní velikosti. Její původ i tvůrce je neznámý. Při zrušení kláštera 29. 7. 1784 se totiž ztratila část cenných dokladů včetně kroniky. Je zajímavostí, že tato socha byla v roce 1688 na faře v Prosiměřicích, které rovněž patřily klášteru v Louce. Odtud potom byla převezena do Lechovic. Krátce stála v místním kostele (jeho místo není dodnes známé), později ji získal klášterní poddaný Melchior Pfeiffer ze sousedních Borotic a postavil ji v Lechovicích dole pod kopcem u velkého dubu vedle malé studánky. V roce 1695 byla z podnětu opata v Louce Řehoře Kleina nad sochou vybudovaná dřevěná kaple a biskupská konsistoř v Olomouci dovolila sloužení svaté mše. V tomtéž roce zde byla první slavná pouť, jejíž pověst stále rostla a počet poutníků se neustále zvyšoval. V roce 1713 byla vedle kaple postavená dřevěná chýše kterou obýval bratr laik, který byl současně hlídačem, kostelníkem i ministrantem kněží. Odtud pozdější zprávy hovoří o "lechovickém poustevníkovi". Mariánská úcta ke staré sošce stále rostla. Loucký opat, prelát Vincenc Wallner se proto rozhodl vybudovat v Lechovicích nový kostel ke cti a slávě Panny Marie. Místo u kaple bylo pod kopcem, kde vyvěrají prameny a nebylo příliš vhodné pro základy mohutné stavby, rozhodl se opat pro vršek kopce přímo nad původní kaplí.

Plány barokního kostela vyhotovil tyrolský barokní stavitel Christian Alexander Oedtl v roce 1717. Byl to významný stavitel, pomocník a spolupracovník Jana Bernharda Fischera z Erlachu, jehož nádherné stavby stojí v Dolním Rakousku a na Moravě. Vlastní stavba kostela byla zadána vídeňskému staviteli Kristiánu Damelovi. Ten ji v létech 1718 -- 1722 provedl ke spokojenosti kláštera v Louce, jenž celou stavbu financoval. 21. září 1723 na svátek sv. apoštola Matouše byla přenesena mariánská socha ve slavnostním procesí do kostela provázena vysokými duchovními představiteli. Zajímavostí je, že mezi početným duchovenstvem byl i novic Prokop Diviš, pozdější slavný badatel a vynálezce hromosvodu působící na faře v Příměticích u Znojma. Do Lechovic se ještě jednou vrátil v roce 1726, když slavil v novém kostele svoji primici.

Chrám je postavený v barokním slohu s nádherným bohatě zdobeným průčelím se dvěmi věžemi. Zatímco vlastní stavba kostela byla ukončena v roce 1722, jak o tom svědčí letopočet na hlavním portálem, věže se zřejmě dokončily až v roce 1728. Kostel má půdorys tvaru kříže. Klenbu tvoří tři kupole, ozdobené mohutnými freskami z nichž střední je největší a nejkrásnější. Autorem je vynikající rakouský barokní malíř Antonín Maulbertsch. Uvnitř je pět oltářů. Hlavní s bohatě zdobeným architektonickými prvky je místem pro uctívanou sochu Panny Marie s Ježíškem.

Další oltáře jsou věnované sv. Janovi Nepomuckému, sv. Rochovi, sv. Šebestiánovi, sv. Rosalii, sv. Vincenci, sv. Floriánovi a sv. Donátovi. U všech postranních oltářů je vršek, orámování obrazu a sloupy, namalován al fresco na zeď Holanďanem Michaelem Fussé, který léta žil v klášteře v Louce. Namaloval i dva další oltáře. Zbývající oltářní obrazy jsou dílem jiného vynikajícího holandského mistra A. Schoon Janse.

V roce 1785 byla v blízkosti prvního postranního oltáře postavena nová křtitelnice, nad níž zobrazil znojemský malíř Josef Winterhalter, vnuk po celé Evropě slavného malíře portrétů panovníků a členů jejich rodin Františka Xavera Winterhaltera, malbou al fresco na stěnu chrámovou křest Páně. Naproti je částečně mramorová kazatelna z roku 1741 a nad ní je socha zvláštní svým námětem i zpracováním. Je to Panna Maria jako dobrý pastýř.

Brněnský mistr Josef Antonín Richter zhotovil varhany, které byly v roce 1725 instalovány na kůr. Uprostřed lodi je náhrobní kámen bez nápisu, ozdobený jen vojenskými odznaky. Zakrývá ostatky generála Karla hraběte Saint Ignon, tehdejšího velícího generála na Moravě, jenž během vojenských cvičení 4. srpna 1750 náhle zemřel ve svém hlavním stanu v Lechovicích.

Kostelní věže mají půvabné kupolovité červeně natřené stříšky. Na jedné z nich už v roce 1728 byly umístěny hodiny, druhá sloužila jako zvonice. Až do druhé světové války tam byly 4 zvony o váze 6, 12, 24 a 48 metráků. Největší a nejstarší z nich morový zvon, je z roku 1680. Dal jej ulít opat loucké kanonie Řehoř ke cti sv. Václava. Původně byl tento zvon v Louce, ale v roce 1741 byl převezen do Lechovic a zavěšený ve zvonici. Naštěstí na rozdíl od ostatních přežil mnohá válečná období až do současnosti.

V létech 1737-1740 nechal postavit prelát Antonín Nolbeck nedaleko kostela rezidenci -- zámek, sloužící jako letní sídlo opatovi z Louckého kláštera a současně jako trvalý pobyt dvou kněží. Zámek se stal vítaným místem odpočinku při cestách císařů Františka s manželkou Karolinou ( v říjnu 1833) a císaře Ferdinanda I. S průvodem při své cestě do Olomouce 12. října 1848. Od roku 1827 do roku 1945 byl zámek v majetku barona von Kubeck z Vídně.

Lechovický kostel - barokní perla jižní Moravy leží necelých 6 km od ProsiměřicOvšem historické události se přehnaly přes Lechovice a neblaze se podepsaly i na barokním kostele. V listopadu 1805 a o 4 roky později vydrancovali kostel francouzští vojáci. V roce 1871 byla při požáru zničena levá věž a dva zvony byly tak poškozené, že musely být znovu přelity. V první světové válce přišel kostel o tři zvony. Za druhé světové války to bylo ještě horší. Kostel, stojící na kopci byl obsazen německým vojskem a tak se stal cílem bombardování a náletů ruských letadel. 7. května 1945 několika přímými zásahy byla rozbitá střecha, poškozené klenutí, fresky a vzniklo mnoho dalších škod. Ale již 10. září 1945 se konala první porada kterou svolal páter Karel Poul za účelem opravy a zrestaurování kostela. Oprava proběhla pod vedením architekta Jaroslava Čermáka z Prahy. O dva roky později, rovněž v září byla celá rozsáhlá rekonstrukce hotova.

Zbožných poutníků neustále přibývalo. Tisíce jich pravidelně navštěvovalo Lechovice. Kostelní kronika zaznamenává účast na pouti až 15 000 poutníků z celé Moravy i Rakouska! První červencová neděle ve svátek Navštívení Panny Marie (2.7.) se stala vrcholem poutního roku i v současnosti. Z počátečního skromného uctívání sochy Panny Marie vznikla od roku 1695 hluboká více jak třísetletá tradice, náboženská vazba a úcta k lechovickému posvátnému místu.

Každý obdivovatel barokní architektury či milovník historie, náboženských tradic by si neměl nechat ujít návštěvu této krásné stavby. V okolí kostela je kromě zámku a jeho zahrady (uzavřený soukromý majetek) i několik dalších drobných, nicméně zajímavých historických památek. Po prohlídce kostela i blízkého okolí se může unavený turista či poutník občerstvit v příjemném Hotelu Weiss nebo ve Vinárně Vinných sklepů Lechovice, jejichž skvělé víno je uložené ve starém zámeckém sklepě vybudovaném v létech 1723 - 1724.

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
1
25 26 27 28 29
1
30 31

Předpověď počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
oblačno 10 °C 2 °C
středa 20. 3. jasno 13/2 °C
čtvrtek 21. 3. zataženo 14/6 °C
pátek 22. 3. slabý déšť 18/8 °C

Sponzoři a partneři