Při rekonstrukci kostela sv. Jiljí v Prosiměřicích byly v roce 1996 objeveny v makovici nejvyšší věže staré listiny z let 1839, 1894 a 1926, které tam uložili pro příští generace radní Prosiměřic. Německy psané listiny jsou cenné především tím, že jsou plné důležitých údajů a informací z let, kdy Prosiměřice byly z velké části Německé a veškeré dokumenty, kroniky a listiny se v poválečných dobách většinou nenávratně ztratily. Dokumenty, fotografie a další předměty, jsou jedním z mála dochovaných autentických dokladů o místní historii a událostech, kterými žili naši předchůdci.
Originály jsou uložené v Jihomoravskému muzeu ve Znojmě. Celý listinný nález byl zpracován, přeložen do češtiny a v roce 2000 vydaný ve spolupráci s JMM ve Znojmě a OÚ v Prosiměřicích a Vítonicích v podobě publikace "Tajemství prosiměřické makovice". Tam se dozvídáme mimo jiné zajímavou informaci o tom, že v Prosiměřicích byly za mimořádné zásluhy o rozvoj obce jmenovaní tři čestní občané. Do roku 1996 o těchto lidech nikdo neměl ani potuchy. Protože nikomu dnes jejich jména a činy nic neříkají, představme si je podrobněji tak, jak je o nich psáno v objevených a přeložených dokumentech.
Prvním čestným občanem byl v roce 1868 jmenován Obecním zastupitelstvem c. k. okresní komisař Josef Beranek ze Znojma. Ocenění se mu dostalo především za neúnavné a dlouholeté prosazování zájmů obce v říšských a autonomních záležitostech. Možná, že bychom jeho snahu dnes pojmenovali lobováním ve prospěch Prosiměřic.
Druhým čestným občanem byl jmenován roku 1883 správce knížecího statku v Bohunicích (obec sousedící pár desítek metrů od Prosiměřic, dnes spojená s Prosiměřicem) pan Leopold Burger. Tento muž byl patrně největším mecenášem, dobrodincem a nesmírně činorodým člověkem v širokém okolí a bylo štěstím, že bydlel právě v Bohunicích na okraji Prosiměřic. Nelitoval osobního času, značných a četných styků na nejvyšších místech i financí k tomu, aby pomohl vybudovat okresní silnici mezi Znojmem a Hostěradicemi (1880), silnici do Lechovic (1885) a do Kyjovic (1889). Velice rozhodným způsobem se zasadil o regulaci Jevišovky od Tvořihráze po Lechovice (1894 -1897), která každoročně zaplavovala pole a domy v okolních obcích. Zajistil rozšíření a rekonstrukci místní školy (1884). Pomohl zrekonstruovat kostel sv. Jiljí a dokonce navrhl na vlastní náklady přestavbu věže, včetně vlastnoručně nakreslených plánů. Jeho aktivní činnost a podpora početných místních spolků byla rovněž neobyčejně příkladná. Byl předsedou pěveckého spolku, místní školní rady atd. Podporoval živnostníky postižené různými pohromami, finančně i naturálně pomáhal chudým. Na statku zaváděl moderní metody v chovu dobytka, prosazoval moderní stroje, zařízení a šířil nové metody hospodaření a obdělávání polí mezi sedláky. Aktivně se podílel na zkrášlovacích akcích nejen v Prosiměřicích, ale i v okolních obcích a osadách. Jeho činnost byla tak rozsáhlá, důkladná, dlouhodobá a nezištná, že se obecní zastupitelstvo rozhodlo po pěti letech od jmenování čestným občanem, odhalit 2. dubna 1888 pamětní desku v prostorách radnice.
K této příležitosti vydalo obecní zastupitelstvo i malou publikaci. Sláva to byla veliká, jak lze se dočíst v Neuen freien Presse ( Morgenblatt) z 5.4. nebo ve Znaimer Wochenblattes ze 7. 4. 1888. Škoda, že budova radnice byla na jaře v roce 1990 zbourána. Byla to jedna z mála historických a zajímavých budov v obci. Zůstaly po ní jen masivní kamenné pilíře. Přinejmenším by bylo dobré se pokusit vypátrat osud pamětní desky, pokud nebyla po válce zničena. V případě jejího objevení ji opět v kontextu historické skutečnosti znovu instalovat, nebo udělat duplikát. Přesný a úplný text který byl na desce, je otištěn v publikaci a je tedy známý. Leopold Burger by si to určitě zasloužil a obec by měla docela pěknou historickou zajímavost nejen pro projíždějící cykloturisty po vinařské stezce vedoucí po silnicích, které L. Burger postavil, ale i pro místní občany.
Třetím čestným občanem byl kanovník, děkan a farář Leonhard Knopp, od roku 1894 farář v Šatově. V listině podepsané starostou Gregorem Scherzerem z 1. 5. 1894 se doslova píše: " A to, co dokázali prví dva čestní občané v záležitostech světských, to udělal náš třetí občan v záležitostech církevních."
Od roku 1926 až po konec druhé světové války opět chybí kroniky, listiny a jiné dokumenty, takže není známo, zda radní jmenovali ještě někoho dalšího čestným občanem.
Jestliže se tito tři, do dnešních dnů "utajení" čestní občané velmi výrazně zasloužili o rozvoj obce a část svého života v ní strávili, pak čtvrtý čestný občan Prosiměřic byl jmenován radou MNV 21. listopadu 1948 již čistě z politických pohnutek, poplatných tehdejší době. Byl jím "první dělnický" prezident Klement Gottwald. I když svým politickým postojem a vedením státu výrazně ovlivnil národ na celá desetiletí a zásadně se dotkl života občanů nejen v Prosiměřicích, ale v celém tehdejším Československu, v Prosiměřicích nikdy nebyl a je velmi pravděpodobné, že ani nevěděl kde leží.
Historicky dalším čestným občanem Městyse Prosiměřice se stal nejznámější cestovatel minulého století Ing. Miroslav Zikmund. Zastupitelstvo městyse Prosiměřice návrh na udělení čestného občanství schválilo dne 30.června 2008 a slavnostní předání se konalo v obřadní síni Úřadu městyse Prosiměřice 25.10.2008 v průběhu 21. ročníku setkání cestovatelů, přátel turistiky a cestování CESTY 2008. Ing. Miroslav Zikmund pomohl zviditelnit Prosiměřice nejen na úrovni republikové, ale i celosvětové a to jak osobně, tak i ve sdělovacích médiích. „Jsem tomu rád, i když jsem ze začátku říkal svým přátelům, že si to ani nezasloužím. Ale oni mě společně s panem starostou přesvědčili, že ano.“